27.08.2014 16:46

Zachovejme prostupnost krajinou

V posledních letech se krajina v okolí Jílového a zvláště v okolí Petrova mění v zadrátovanou ohradu. V souvislosti s rozvojem dotačního programu pro zemědělce v souvislosti se vstupem do EU s naše dřívější intenzivně produkční zemědělství mění v jakýsi udržovací program se všemi negativními důsledky  pro ostatní uživatele krajiny.  Zemědělcům  se totiž více vyplatí „uvést půdu od klidu“, tedy oplotit pozemky a vytvářet dojem pastvin, na kterých se po většinu roku stejně žádný dobytek nepase. Ale díky dotacím to vynáší. Ty tam jsou doby, kdy zemědělec žil ve strachu, že když bude sucho, úroda nenaroste, a když bude vlhko, tak mu shnije. Dnes stačí nově vzniklé louky jedenkrát za rok posekat, oplotit je a těšit se na dotace.

Nad logikou tohoto systému zůstává rozum stát. Úrodná, po staletí obdělávaná kulturní půda se nechává zplanět s odkazem na údajnou zemědělskou nadprodukci. A přitom ve světě každou minutu umírá několik lidí hladem. Kulturní půda v naší oblasti se neobdělává a přitom např. rostoucí počet obyvatelstva v Africe vede k záboru další a další volné půdy a ubohému zemědělskému hospodaření s minimálním výnosem, ale velkými negativními zásahy do tamních ekosystémů. To jsou paradoxy dnešní doby a společnosti, která se považuje za osvícenou. A toto vše se děje v době, kdy světové zásoby obilovin jsou na historickém minimu.
     Ale vraťme se k důsledkům, které tento sytém má pro ostatní uživatele krajiny v našich podmínkách a legálnosti tohoto počínání. Podle zákona na ochranu přírody a krajiny /zákon č. 114/92 Sb./ má každý právo na volný průchod přes pozemky, pokud na nich nezpůsobí škodu. /Toto oprávnění se nevztahuje na chmelnice, vinice aj.  intenzivně obhospodařované pozemky/.  V rekreační oblasti Jílového však dnes je průchod po loukách velmi problematický díky drátěnému oplocení, které má simulovat dojem pastvin. Na uvedených prostorách se však po většinu roku žádný dobytek nepase, avšak omezení průchodu zůstává. Kromě toho dráty z poničené ohrady nikdo neodklízí a ty se tak stávají nebezpečím pro zvěř, apod.
     Uvedené počínání zvláště negativně ovlivňuje mysliveckou činnost, neboť oplocení je pro zvěř neprůchodné a je nataženo až na okraj lesních porostů, a zvěř tak nemůže vycházet na pastvu. Uvedené pseudopastevní počínání tak poškozuje činnost jiných subjektů, např. mysliveckých. A přitom podle občanského zákoníku nikdo nesmí svou činností způsobovat škodu ani jiná omezení ostatním subjektům.
     A nazíráme-li tento problém dále z právního hlediska, tak je třeba vzít ještě do úvahy zákon ač. 334/92 Sb. na ochranu zemědělského půdního fondu /ZPF/, podle kterého je změna kultury zemědělské půdy možná jen se souhlasem orgánu ochrany ZPF. Zde se evidentně jedná o změnu kultury zemědělské půdy /orná půda se mění na pastviny/ a jsem přesvědčen, že příslušný orgán ochrany ZPF k této změně souhlas nedal a zřejmě o takový souhlas ani nebylo požádáno.
      Takže jsme svědky porušení několika právních předpisů a i omezování práv řady subjektů. A co hůř, jsme svědky dalšího mrzačení krajiny, která již beztak trpí chaotickou výstavbou aj. nevratnými zásahy.
     Kde tedy hledat řešení tohoto problému? V důsledném dodržování zákonů na ochranu krajiny a ZPF, ke kontrole čehož jsou povolány především orgány územní samosprávy. Ty by v dané věci měly konat z úřední povinnosti, ale samozřejmě je třeba, aby i veřejnost od těchto orgánů kontrolu dodržování uvedených zákonů vyžadovala.

JUDr. Ing. Jaroslav Staněk, CSc.

Rok 2007

 

—————

Zpět